Martin Stupka se narodil v Praze a jeho hudební počátky jsou od dětství spjaty se zobcovou flétnou, houslemi a akordeonem. Na violu začal hrát na hudebním Gymnáziu Jana Nerudy, pokračoval na Pražské konzervatoři a studia završil v Berlíně na Hochschule für Musik Hanns Eisler a na Universität der Künste. Při svých studiích pracoval s pedagogy  jako Libor Nováček, Karel Doležal, Volker Sprenger, Yuta Nishiama, Tabea Zimmermann, Eberhard Feltz.

Další zkušenosti a prohloubení zájmu o různé hudební žánry získal Martin účastí na rozličných interpretačních kurzech barokní, komorní i jazzové hudby, kde se potkal s osobnostmi jako Ida Lewin, Maurice Burg, Sergio Azzolini, Oleg Maisenberg, členové Scharoun Ensemle Berlin v čele s Wolframem Brandlem, Talichovo kvarteto, Artemis Quartet v čele s Natalia Prischepenko, Günter Pichler, barokní soubor Florilegium.

Martin je členem Škampova kvarteta a Martinů kvarteta a též vyhledáváným violistou, který pravidelně spolupracuje s ansámbly komorními (Sinus Quartett, Československý komorní orchestr Praha, komorní orchestr Berg, Talichova komorní filharmonie, Pražský komorní orchestr), barokními (Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea), stejně tak i jazzovými (Octothorpe, Mira Mode Orchestra, Ring Ensemble) či folklorními (FS Rosénka).

Kromě této spolupráce absolvoval mimo jiné vystoupení na festivalu JAZZ Baltica (s Gerdur Gunnarsdottir Quartett a Don Friedman Trio - Don Friedman, Joe La Barbera, Martin Wind), v Volksbühne Berlin v představení "Antigone/Elektra" režiséra Wernera Schrötera či projektu "Sounds of Jerusalem" skladatele Leona Gurwitsche.

Jako sólista získal spolu s Danou Oerterovou cenu Bohuslava Martinů na festivalu Mladé Pódium za provedení jeho Divertimenta pro housle, violu a orchestr. Opakovaně vystupuje v rozhlase či televizi a je zván ke spolupráci na festivalech a nahrávkách.

Martin lektoroval na letních mistrovských kurzech v Dobřichovicích a v současnosti pedagogicky působí na Hudební fakultě AMU.

Musica figuralis je vokálně-instrumentální těleso zaměřené na stylovou interpretaci hudby druhé poloviny 18. století v intencích provozovací praxe na dobové nástroje. Soubor za účelem provádění chrámové, později i světské hudby pozdně barokní Moravy založil roku 1997 dirigent, cembalista a varhaník Marek Čermák. Umělecká činnost ansámblu se po pěti letech existence vyprofilovala na uvádění novodobých premiér pozdně barokní a klasicistní hudby dochované na území Čech, Moravy, Slezska, Rakouska, Slovenska a Maďarska. Repertoár souboru se orientuje převážně na tvorbu prozatím neznámých skladatelů, přičemž poslání tělesa tkví v účinné propagaci naší domácí hudby formou koncertů a nahrávek. Mezi nejhranější autory se řadí dómští kapelníci v Olomouci, skladatelé rezidenčních zámeckých kapel vysoké církevní šlechty a řádoví komponisté spolu s kantory působícími v bývalých zemích Habsburské monarchie. Musica figuralis představuje ve svých programech díla v rozsahu tvorby komorní, symfonické, chrámové, operní a oratorní.

Marek Čermák je absolventem orchestrálního dirigování na brněnské JAMU. Své hlavní zaměření soustředí na interpretaci tzv. staré hudby, výjimečně na díla 20. století a hudby soudobé. Teoretické a historické poznatky v oboru provozovací praxe založil na studiu hudebních traktátů a archiválií z doby 18. a 19. století, zkušeností orchestrálního řízení a ansámblové hry pak v rámci dirigentské praxe s nejrůznějšími soudobými i historickými soubory, praktické zkušenosti na poli hry komorní a sólové získal u hráčů Shaleva ad El a Jamese Johnstona. V současné době se intenzivně věnuje výzkumu hudby a životních osudů skladatelských osobností působících v rámci moravské provenience.

Je uměleckým vedoucím souboru Musica Figuralis, spolupracuje se soubory Collegium Marianum, Czech ensemble baroque, Collegium Wartberg, Die Freitagsakademie, Capella Ornamentata, Societas incognitorum, Solamente naturali, Ensemble versus, ad.

Těžištěm jeho působení je řízení a propagace projektů zaměřených na obnovené premiéry moravské, rakouské a české hudby z doby 2. poloviny 18. století v autentické interpretaci na dobové nástroje.